8.1.2014
Středa byla dnem, kdy jsem na dlouhou dobu opustil svůj domov. Po předešlém dni jsem byl značně unavený, jelikož na balení mi zbyl pouze den. Vrátím se ještě o jeden den zpět. To je pondělí 6.1.2014, kdy jsem dělal důležitou zkoušku z Makroekonomie B. Od úspěchu či neúspěchu zkoušky závisel můj následující půl rok ve Finsku. Díky pečlivé přípravě, ve které mně hodně podporovala moje přítelkyně, jsem zkoušku zvládnul a tím okamžikem mé úkony nabrali spád. Večer jsem dorazil domů na slovensko a měl jsem cca 24 hodin, abych si nabalil vše potřebné, co budu na severu potřebovat k přežití na půl roku. Vše jsem stihnul, nicméně po sléze ve Finsku jsem si uvědomil, co všechno ještě potřebovat budu a naopak, co mi je tady zbytečné.
Ve středu ráno kolem 7:00 jsme autem vyjeli směr letiště Budapest. Cesta proběhla hladce. Z Banské Bystrice jsme táhli pořád na jih a po překročení hranice jsme najeli na 4 proudovku, která nás rychle dovedla až na místo. V jedenáct, jsem ve druhém terminálu zjistil, kde je odbavení a vrátil se posvačit do auta. Říkal jsem si že hodina bude určitě na odbavení a přesun do letadla stačit. TO byla ale veliká chyba. Když jsem vešel podruhé do haly, odbavovací brána pro lety ryanair do tampere byla také pro lety do itálie a anglie s tím rozdílem, že můj let byl první. Fronta byla dlouhá bez mála 70 metrů, v klídku jsem se do ní postavil, ale asi po 10 minutách mi bylo jasné, že takhle to nepůjde, v tom okamžiku pro odbavení otevřeli i vedlejší odbavovací pult a neváhal jsem ani vteřinu, než si ostatní čekající v řadě uvědomili, co se stalo už jsem stál v jejich čele. Neměl jsem ale ani z daleka vyhráno. Můj kufr jsem před odbavením musel o 3 kila odlehčit, abych se dostal na 20 kilo, což byla rána pro salámy, chleba, sýry a všechny ty dobroty, které jsem s težkým srdcem vracel mamce. Postavil jsem se do další fronty na bezpečnostní kontrolu, kde již mě má rodina doprovodit nemohla. po 20 minutách jsem byl asi v polovině, začal jsem se potit, konec odbavení je za 10 minut a já tady pŕešlapuju v davu. Už nikdy si nenechám tak krátkou dobu na odbavení, když tolik letů odlítá z jednoho letiště najednou. 5 minut do uzavření gate-u. Potím se snad všude a naštestí i řada předemnou je již krátká a tak se dostávám na řadu já, opasek, mikina, boty dolů a jedem. Jen doufám že mi nic pípat nebude, jde o čas. Jsem tam, dostal jsem se na drouhou stranu, oblíkám se, dávám vśe dohromady, teď se zotientovat kde je můj gate. Mám asi 2 minuty do deadline. Zjišťuji že nízkonákladovky odlétají úplně zezadu a tak nasazuji svěží tempo a pár vteřin před uzávěrkou dobíhám ke gate-u. Tam už se na mně usmívá slečna, která mi popřeje hezký let. Napětí upadá a dostávám se dále. Procházím spletí chodeb a tunelů až na letištní plochu kde na mně čeká překvapení. Dálší hala, kde musím dokázat, že jsem to opravdu já. Tady už je všechno v barvě Ryanair a konečně se dostává i na měřící krabici pro příručná zavazadla, kde si může personál ověřit, zda jsem v limitu. Ten je 55 x 40 x 20 cm a hmotnost 10kg. Nikdo nic neřeší, tak mně trochu mrzí, že jsem si nevzal větší baťoh. Po poslední kontrole již pochod do letadla a najít si čestné místo. Jelikož v odbavovací hale jsem nebyl posledí, letadlo nebyl zdaleka plné 3 x 3 sedadla v cca 35 řadách, našel jsem si místo u okna hned za křídlem. Mysím, že lepší to být nemohlo. Baťoh dávám do odkládacího prostoru a mám pocit, že by se mi tam klidně vlezli i dva. Trochu by mohli ty rozměry poupravit, když už né váhu. Letadlo odlétá načas, 13:00 už jsme na ranveji připraveni ke startu. Ten pocit zrychlení, akcelerace, tlak, skvělé. Žádná horská dráha se nevyrovná startu letadla.
Let z budapešti na sever přes Slovensko proběhl rychle. Vše pod náma bylo zahalené v mlze a najednou se otevřeli pohledy na Nízké i Vysoké Tatry v plné parádě. Krásný pohled na ty naše velehory. Nad polskem již opět zataženo. Let trvající 2,5 hodiny se chýlí ke konci, venku je již přítmí, mírně prší a stévárdka mě upozorňuje, abych si sundal sluchátka. Připravit se na přistání, zapnout bezpečností pásy. prudký sestup, mlha, hukot, světla, děšť, mlha, najednou prudká rána. A jsme dole. Ta rána, myslel jsem si že to není v pořádku, že se jeśtě odrazíme a poletíme pryč, nelítám často, nevím, ale jsme na zemi a to je hlavní. Tampere, město cca 200km severo západně od Helsinek. Tma, venku krásných 5°C. V tomhle ročním obdobím velice neobvyklé počasí. Byl jsem navlečený jak cibule a s kufrem jsem se docela zapotil. Letiště je tadymalinké, jenom jedna odbavovací hala, nebo spíše halička. Čekám na zavazadlo a zajištuju cestu do centra. Je tady možnost svézt se autobusem, který odjede... Odjede. Počkejte si, to mi bylo řečeno. Nakonec pro nás přijel asi po 15ti minutách, naložil zavazadla a jel na centrální nádraží do města. Cesta trvala asi 25 minut, venku byla tma a byl jsem docela vyhukaný z celé cesty než abych si něčeho venku všímal. Bylo 17:00. Jsem na Hlavním nádraží. JÍzdenku jsem si koupí pár týdnu předem na stránkách železnice vr.fi . Když si je koupíte značně dopředu, cena se zdá být přijatelnou, určitě doporučuji počkat na akce. Měl jsem cca 4 hodiny čas, jelikož můů vlak vyjížděl až po osmé večerní. Zašel jsem si do centra v domění, že narazím na obchod, kde levně koupím vodu, nakonec jsem pořídil půl litru nejspíš pitné vody v plastu za 1,8 eura, což je cca 50Kč, tedy vítej ve Finsku, jsem si říkal. Na nádraží jsem si dal ješté kakao z automatu za necelé 3 eura. Vlak luxusní, odjížděl načas. Wi-fi připojení a sprcha součástí záchodu, to je tady standard. Takže jsem cestu využil hránímsi s telefonem a menší komunikace domů. V Jyvaskyle jsem byl o dvě minuty dříve, než byl očekávaný příjezd, to by se u nás asi nestalo. Tyto dvě minuty stačili, aby jsme se minuli s mým tutorem, který mě měl vyzvednout a odvézt na můj byt. Nakonec jsem se našli, což byla pro mně velká úleva. Sám jsem si v rychlosti nezjišťoval, kde bydlím a jak se tam dostat. Autem to byl kousek. Byl jsem již značně unavený, tak jsem už moc nevnímal, když mi Peeter vysvětloval základní informace ohledně ubytování a zavedl mně do pokoje. Konečně. Můj nový domov na následujících 5 měsíců. Prostor jenom pro mně, žádní spolubydlící na pokoji, prostě luxus.Když jsem si myslel že už si konečsně spočnu, došla na byt partička francouzů, ke kterým jsem se připojil na karetní hru a trochu místního piva k tomu. Byl jsem unaven na to, abych dobŕe porozumněl pravidlům a, konečně, ve dvě ráno se dostávám do postele.
Ještě doplňující informace. Letenka z BUD - TAM stála i s 20kg zavazadlem 83 euro, autobus na vlak 6 euro a vlak z Tampere do Jyvaskyla přes internetové stránky vyšel na 13 euro.